arzen.cz

Pod hradem Kumburkem, u obce Syřenov, je křižovatka. Za řadou stromů a za potokem tu najdete mohutný kamenný kříž. Působí nezvykle majestátným dojmem. Hrubý červený pískovec, hrany otupené staletími. Stojíte před ním a bezděky se vás zmocňuje posvátná bázeň.

 Proč a kdo ho sem postavil ? Pár desítek metrů odtud, skrytá mezi stromy, stojí nádherná soška panny Marie. Přítmí a studánka pod ní dotvářejí tajemnou atmosféru. 

Cítíte že se tu odehrává něco zvláštního za hranicí světa který tak dobře známe. Neznámá síla vás nutí zavřít oči. Bráníte se zbytečně a snad ani nechcete. Nejdřív je tma. Po chvíli začínáte rozeznávat krásnou a zvláštně přísnou ženskou postavu.

Odvracíte od ní oči a tu si všimnete, že vedle ní klečí se skloněnou hlavou mladičká dívka v bílých šatech. Nevidíte jí do tváře. Okolí je poseto bílými růžemi v mechu. 
Dívka pomalu zdvihá hlavu a otáčí se směrem ke kříži. Otáčíte se s ní. Kříž se začíná měnit ve schoulenou lidskou postavu! Pomalu se narovnává. Začínáte rozeznávat mladého muže. Sotva se jeho obrysy stanou jasnějšími, tvář se mu zkřiví bolestí. Na bílé košili se objevuje jasná rudá skvrna. Muž pomalu klesá do mechu. Ještě naposledy natahuje ruku… Dívka vedle vás pláče. V její ruce se zableskla dýka. Nemůžete se pohnout. Bezmocně přihlížíte, jak si dívka vzala život. 
Kolem se rozhostila tma. Zkoušíte otevřít oči, ale nejde to. Ticho se do vás zařezává. V dálce se objevuje světýlko. Letí blíž a rozeznáváte v něm paní s gotickými rysy. Přestože si vás nevšímá, cítíte se u ní v bezpečí. Pozvedá bezvládné tělo dívčiny a smutně se na ni dívá. Pak jemně položí na vodní hladinu. Dívka se rozplyne, ale ještě předtím byste přísahali, že se na její tváři objevil úsměv. Zvedáte hlavu… a díváte se přímo do pichlavých modrých očí gotické paní. Ten pohled vás omračuje. Podává vám bílou růži a zlehka kyne hlavou. Otáčíte a jdete pomalu ke kamennému kříži. Pokládáte na něj růži. Chvíli se nic neděje, ale vzápětí se ozývá podivný dunivý zvuk, který sílí a postupně vám otupuje smysly. Zacpáváte si uši, zavíráte oči, a před sebou vidíte mladíka a v jeho náruči mladou dívku. Zamilovaně se na sebe podívají, něžně se políbí a za okamžik se ztrácejí v oblaku bílé mlhy, která se vine mezi stromy. 

Najednou můžete otevřít oči. Je vám jako byste se probudili z podivného snu. Před vámi bílá soška Panny Marie, z dálky k vám doléhá hlas kukačky. Vracíte se po louce pomalu zpátky a přemýšlíte, kolik ještě zbývá bílých růží… 
Když míjíte kamenný kříž, zastavíte se. Prohlížíte si znovu jeho zvláštně nepravidelný tvar, když tu překvapeně, jako z veliké dálky, uslyšíte radostný dívčí hlas: „Děkujuuu..“